Jdi na obsah Jdi na menu
 


Voda a Oheň

18. 1. 2011

VODA A OHEŇ


zase srdce moje

pláče i raduje se současně

každý náznak tebe

rozbuší ho rychle

ten tlukot v tichu

kdy není nic

jen ty a já

v tom souznění

co nevrací se

protože neodchází

do morku kostí cítit

co všechno jsem

pochopit díky tobě

kam směřují mé kroky

trhám břehy

já tichá voda

nespoutaná i nezkrotná

živel pod mým jménem

a tvá náruč otevřená

přivítá mě stále

zas a znova

láká mě to pořád

co nadělám lásko

co je lidské nezmění se

i když nám upřeno

i ten strom padlý

co z něj zbylo jen dřevo

nemá víru v lidi

stejně jako já

po nocích s rukama v kapsách

toulám se sám

to je ten důvod proč zachovat

to co k tobě mám

plnou náruč citu

totiž lásky k tobě

rozdávám do pohárků

prodávám po pětikoruně

kdo chce pít

mou zvláštní vodu

pro tebe možná živou

pro ostatní jedovatou

plný návratů

do neznámých míst

ještě jedno zákoutí

a duši bude možná líp

tam za ohybem

kam zrak nevidí

tam je ráno

co střídá jiný den

tiše si řeka teče

když ví kam plyne

tam kde jsi ty

soutok vody a ohně.