Volání Z Nekonečna
VOLÁNÍ Z NEKONEČNA
když den odpočívá
a tvá krása uléhá
já vedle tebe
své tělo skládám
chci si lehnout blíž
ještě kousek blíž
k tvému teplu
a hřát se o tebe
když nádherně spíš
mé touhy utkané
z vesmírného prachu
jdu do neznáma
tou cestou hříchu
který právě vstává
myšlenky utekly
někam daleko za obzor
já za nimi
určitě utíkat nebudu
jestli věříš na krásu
stejně jako já
do svého srdce
na chvíli se vnoř
třeba vyjdeš čistější
a moudřejší zase
jako už tolikrát
jen co dělat dál
když na ten pocit
tak ráda zapomínáš
jen ještě víc
ke mně se přitiskni
dnes nám dech
musí opravdu dojít
dneska musí opravdu
něco se stát
držet se za ruce
a kráčet dál
musím se dívat
před sebe
a přesto vidět si do očí
a budeme se smát
ještě chvilku u sebe
tak tisknout se víc
až bude nám ještě krásněji
až uvidíme slunce
jak majestátně vystupuje
nad náš obzor
a osvítí cestu dál
tam kde všechno začíná
kde láska se probouzí