Vše Je Jen Hra
VŠE JE JEN HRA
ještě všechno nevím
mám spoustu slz i přání
nejsem osvícený
ani jinak postižený
okolním marastem
všech těch dní
někde v duši
neustále bolest
co překrytá je na chvíli
něčím jiným
tolik strasti pro jednoho
nedá se zvládnout prý
tak proč jsem se narodil
tak strašně zádumčivý
není mi rok
není mi tisíc
čas je jen zvláštní
pro lidi určený
jenže necítím se být člověkem
ani jinou bytostí
ani písní nebo básní
jen něčím nadpozemským
v této době i té jiné
jen mlhovina duše
zasněný v hrobce
ani život ani smrt
neděsí mne tolik
jako prožít prázdnotu srdce
v téhle košili
co prý poslední je
otrhaný tulák
tak se někdy cítím
připoután k místu
když dálky mě lákají
jen útěk do neznáma
za mnou jen žíznivá čára
nohy co tě nesou
a přitom se probudíš
s pocitem nechtěným
když zvoní budík
a láká tvé tělo
odejít z pocitu bezpečí
do světa práce
kde své srdce necítíš
jen mechanická loutka
všech ostatních
jen plky místo řečí
jen přetvářka místo lásky
nehezké to místo k žití