Všechno Má Své Jména
VŠECHNO MÁ SVÉ JMÉNA
jak se jen podívat
do očí všem bohům
když v sobě ztrácíš
chuť všech tužeb
když najednou obloha
není už skutečná
když v tobě bolest
je zase opravdová
jen k tvé ruce
na chvíli ulehnout
přitisknout svůj nos
na ten tvůj
propadnout se do vesmíru
který je pod tebou
nemyslet a neslyšet
tlukot srdcí
v prázdné hlavě
zase ty myšlenky
tak dunivě zní
na konci tohoto bláznovství
kdo do dveří vstupuje
s naklepanou kosou
jen jedním máchnutím
a půjdeš na věčnost
poklepnout a pomodlit se
naposled poprosit
o spasení duše
a tebe o odpuštění
než najdeš kapesník
než slzy utřeš
už stejně klečíš v kaluži
a ve spáncích tepe krev
rozhořčení a vztek
uvězněn ve zlaté kleci
svojí drzé hlavy
půjčím si od tebe
trochu tvého tepla
ucítím lásku
jak se mne dotýká
jen v tvé přítomnosti
budu tu napořád
vyhřívat se rád
špičky tvých prstů
na mojí kůži
zanechají napořád
souznění duší
vykoupen láskou
co naší jest
nehledám nic víc