Všechno Není Dané
VŠECHNO NENÍ DANÉ
co ztratilo svou tvář
už víc nehledáš
mezi nebem a zemí
nekonečno malé
a jestli toužíš po ztracení
budeš opět nalezen
jestli chceš jen soucit
nejsi správně v životě
tak nějak nastaven
do ohrádky pro vetřelce
zase jednou šáhni
hlavu plnou myšlenek
nevypneš na počkání
sestry bída a smutek
provází tě léta
co ti brání osvobodit
celou svou duši
i své vlastní srdce
padám do propasti
kterou sám jsem stvořil
jestli nejdu dna
jen na mne záleží
stále v pádu rychlém
hvězdi kdesi vidím
jen tak snad lze poznat
kde je nebe
a kde peklo pro zbabělce
už nehledáš svou tvář
tu jsi dávno prodal
a místo ní máš
jen prázdný prostor
někomu sluší svatozář
jinému oči ďábla
tak na kterou z těch stran
přidal by ses rád
noc je temný okamžik
je v ní všechno dané
i my dva jsme zrození
ve noční temnotě
slova plynou
mezi srdci stále
jestli nezachytíš ode mne
co chci právě říct
bude to víc než nepříjemné
vždycky budu toužit
po tvém něžném pohlazení
po souznění těl i duší
po lásce co dáváš
po lásce co bereš