Všední Den s Tebou
VŠEDNÍ DEN S TEBOU
držím ti ruce
ve svých dlaních
a déšť do našich slov
zběsile bubnuje o střechu
jako připomenutí tlukotu
lidských srdcí
a přitom kapka letící
z výšky nebes
dostihne tu druhou
až na zemi
již dávno rozlitou do šíře
vpije se do ní
splyne s ní
jako já s tebou
už před dávnou dobou
kdo najde básníka
který se zamiloval
nejsi přeludem
jsi žena nádherně skutečná
jako z mlhy stvořená
mám tě rád
vždyť to víš
na lásce stavím svůj svět
a nemám strach
že se mi zboří
polibek tvůj na rtech
ještě tak nádherně pálí
a v ústech chuť
jen tebe má nekonečná
usínám a probouzím se
s láskou na víčkách
řasu s tvou v dlaních
tak křečovitě držím
jako bych strach o ní měl
přibližuje mě ke světu
v němž vždycky jsem být chtěl
totiž k tobě
mé slunce všedních dní
sednou si pod lampu
a básně ti číst
v noci se milovat
pod klenbou hvězd
vzdát hold tvé lásce
a pokorou přijímat
každý nový den
který se probouzí
u tebe miláčku
chci s tebou snídat
a večeři ti nést na tácku