Všichni Hrajeme
kdepak se touláš
mně zase dnes
každý ve svém světě
uschován je teď
jen řeka líně plyne
jak závidím ji jediné
to prosté a jednoduché
prostě jen je
a já upoután navěky
to snad ne
v hlavě co neprůhledná
a kalná jest
jediný výkřik do ticha
pak dobře se mi usíná
lesní kouzlení a čáry
pod stromem nadílka
a jestli tě nepotkám
komu ústa na polibek dám
tvá hebká kůže
tvé nádherné tělo
a ještě mi mimochodem
chybí tvé teplo
a utopím se v očích
tenhle svět je v nás
proč zapomínáš neustále
kdo má tě tak rád
není chybou člověčí
říct co cítíš
a jako bonus navíc
taky můžeš říct
co doopravdy chceš
já naslouchám ti
jen svým něžným srdcem
nezajímá mne omáčka
já toužím vědět
kdo doopravdy jsme
polibek na tvář
než noc nás pohltí
a pak jen snění
někdy tak bolavé
až do rozednění
ponořen v láku
plující za sklem
v čím divadle
hrajeme náš svět
tak na prknech
ještě se ukloním
a pak se do tvé lásky
už navěky ponořím