Vstanu Z Hrobu
mé druhé lepší já
ukryté v tobě
tak často pláče
když odejdeš dále
to co tu dříme
a je tak daleko
silné je pouto
když není přetrženo
násilně a pláčem
nezničíš ho sama
vždyť všechno je krásné
a já toužím neustále
po tom samém
ať se klidně přitulíš
do mé náruče
ať tvůj dech
srovná se s mým
na jedné plovoucí vlně
někdy výš
a jindy níž
až se probudíš
z těch všech snů
nepoznáš už dále
ten cizí krok
co s tebou jde
tímto světem
a nechává svůj rytmus
znít v tvém srdci
ta energie zlá
o níž nic nevíš
přesto tě provází
až všechny ty bolesti
dokážeš zkrotit
tak v sobě zavládne
klid a mír
až slza bude už jen
opravdová a slaná
přinášet pouze úlevu
tak láska nad tebou
udělá kříž
budeš už jenom
a navždy její služebník
tak já má to být
prožívat jí plně
a bez obalu
otevřít se a nechat se
jen klidně vést
kam srdce tě táhne
doopravdy a vážně