Vůně Dřeva
VŮNĚ DŘEVA
na misce vah
pokládám závaží
zabalené do hříchů
co dát na druhou stranu
ať alespoň trošku
vyvážím ten stav
inkoust rozlévá se po papíru
a já na něj hledím
obrazce co tvoří
cosi mi připomínají
jen má paměť
už neslouží mi
tak jako kdysi
jak pojmenovat je
ty fleky raněné
zasnít se do svého světa
hlavu ven nevystrčit
podpora i pokora
v hnutí mysli
krásná vzpomínka
na rána bez bolesti
postavím si z ledu
nedobytný hrad
za jeho hradby
až do jara
schovám se před lidmi
cítím vůni dřeva
co připomíná mi
jak rád se toulám
po cestách zakázaných
přiložit na oheň
ještě pár polínek
chci vidět jiskry
jak ozařují svět
hledět na nebe
počítat hvězdy
do šuplíku v sobě
ukládat a třídit
všechny myšlenky
podle abecedy je seřadím
tam někde v koutku
do rána u ohně pospím
než vydám se na cestu
jedna cesta jediná
bez návratu
stejně o něj nestojím
zahnu na tu stezku
co povede mě vzhůru
až na můj kopec
pohledem do údolí
spokojen usnu
konečně spánkem spravedlivým.