Vůně kávy
VŮNĚ KÁVY
nabírám svou lásku
po kouskách na lžičku
rozpouštím jí v kafi
schválně co vznikne potom
až s tou vůní
po celém pokoji zavoní
až ta láska
oknem někam do světa odletí
poletí přes hory
poletí daleko
hádej kam asi
no přeci za tebou
schválně jestli tě najde
v tom světě velikém
můžeš být schována kdekoliv
jestli pak na dálku
pozná kde si
nebo hned zpočátku
ztratí směr na vždy
kdo odpověď zná
na všechny lidské otázky
co zbylo by z života
když najdeš všechny odpovědi
sám bych rád někdy
věděl proč zrovna my
bláznivě na tuto dobu souzení
ta lákavá vůně lásky
letí širým světem
stůj s otevřeným srdcem
pak tě určitě nemine
i já jsem tě neminul
a kdo ví jestli jsem měl
rozpouštím na lžičkách
i svoji bolest
nakonec rozpustím sebe celého
spojím se s vůní čaje lipového
poletím i já za tebou
schválně pustíš mě k sobě
než ta vůně zmizí
budu jen tvůj
než se rozpustím v atmosféře
co bude pak
to už je budoucnost?
mám tam u tebe
v ní nějaké místo?