Vůně Podzimu
VŮNĚ PODZIMU
miluji podzim
když tráva si lehá
tam na zem
svou vahou unavená
jen usnout a snít
přivolat si sen
o slunci a dešti
miluji ty barvy stromů
když své listí odhodí
jen mech je ještě zelený
a zvěř chodí pít
a studánky se schovají
do pestrobarevného závoje
listí na hladině
křišťál pod ním zakryje
a tou krajinou jdu
jen tak lehce
jen jednu nohu před druhou
na rtech neznámé písně
a to věčné dítě
ve mně probouzí se
a příroda mi otevře
své neznámé dveře
dovolí mi vstoupit
jako já tobě
bez zaklepání
jen s láskou v sobě
ano jsi neznámá
a já jsem čaroděj
jeden dotyk
a nebudu už nikdy probuzen
a vítám nové dny
s úsměvem na tvářích
jsem kdo jsem
a není nic víc
a v tom světě podzimním
píšu své básně
do kůry stromů
snad mi tu bolest odpustí
ptám se vždy potom
třeba když budeš mě hledat
budeš vědět kudy se dát
zanechal jsem psanou stopu
všemu co mám rád
a kdyby srdce zbloudila
nebo nemohla najít svůj klid
prosím vejdi
nechám tě v klidu číst
a potom se rány zacelí.