Vybledlé Oči
smrtelně probuzen
ze svých snů
když teplá postel
už zeje prázdnotou
ale oči ještě nepřivykly
tmavým stínům
ta bolest co nese mne
a chce zpátky do noci
oči ještě zavřené
ještě to snění
ne pořád jenom vstávání
vyhřívat se na skále
nekonečné lásky
kdy zase se povede
prožívat ty dny
plné slunce a pohody
všechno je vzdálené
a kroky blíž
už dávno nejsou
jen uvězněn v bolavé hlavě
osude ptám se
co bude dál
ukaž mi znamení
ukaž se celý
já svou hlavu do písku
jako pštros nestrčím
hrdě hledět před sebe
a vidět další den
jen proboha prosím
nebýt stále unaven
nohy sotva
ještě mne udrží
už jimi pletu
ale pevná země není
posluž si světe
vezmi mou ruku
uveď mne do síně
slávy i strachu
až se pak zahledím
na nebe plné hvězd
třeba pochopím
kam mne chceš vést
a já nechci nic
tím méně pravidla
jediný pohled
zastřený a skelný
kdo pochopí víc
není vítán na zemi
jen být tupé stádo