Vycházíš Mi Stále,Jako Slunce
VVYCHÁZÍŠ MI STÁLE JAKO SLUNCE
dávám kolem ramen
tvého tělo něžného
kousek svých rukou
jen špičky prstů
chci tě něžně hladit
ať na všechno zapomeneš
rána dny i večery
sama sebou
chvíli ať jseš
poslouchám tvůj hlas
se zatajeným dechem
nechci vůbec nic
už čekat až přijde
beru si to všechno
hned teď něžně do náručí
básně beze jména bez konce
ani začátky už nemají
žijí si svým životem
hned teď v tuhle dobu
na okraji propasti
lístek z toho stromu
popíšu ho vzkazem
plným lásky vroucí
kousek nebe pro tebe
hledám v našich srdcích
ať je nebo není
víra v lidský osud
něco bylo už tu není
přišla spousta jiného
máš to v dlaních napořád
jako báseň svojí
kolem všech těch lidí
projdeš zase lhostejně
už víš po čem toužíš
co jediné opravdu chceš
nebreč ani slzy neroň
když se něco nezdaří
budu čekat na rozcestích
hledat tebe moje kvítí
přitom držet tvoje srdce
které dala jsi mi navěky
nesmutni už teď více
když víš kdo jsem a jaký
ve všech mých polibcích
není žádný řád
chci tě to už dávno vím
má princezno zakletá
povídej mi chvíli prosím
jaký je ten spánek dlouhý
než tě někdo probudí
z věčného zapomnění
i já jím byl odsouzen
dnes ho vnímám jako dar
jako tebe slunce moje
nechci už být bez tebe.