Vypnuté Vnímání
VYPNUTÉ VNÍMÁNÍ
jak se můžeme dívat
skrze tento svět
když mysl nám velí
jít trošku vedle
když někdy se ztrácím
a více nenaleznu
kde potom brát
ohled na další cestu
ještě chvilku se dívej
jestli to má smysl
potom strč hlavu do písku
a odevzdej se něčemu
co mohlo by být vyšší
a já nevidím smysl
v dalším pátrání
unaven mezi dvěma nocemi
které mi kolem hlavy krouží
teď už jde jen o nevěstu
kterou chceš si vzít
s kým spojíš svůj život
třeba srdce odevzdáš
náhle vytí vlků
už mu neodoláš
já na všem tuším
něco málo vět
i kdyby ticho bylo
můžeme ho oněmět
a proud slov
neznamená myšlenku
jen třeba hloupost
nebo nevyzrálost
a v tom těžkém světě
který tu mám
sám jsem si ho takový
navěky udělal
jestlipak dokážu
postavit se osudu
a třeba být jiný
někdy ta myšlenka
hodně moc bolí
a já nejsem silný
ani trošku odvážný
jen zakuklený
a hrdina uvnitř
kde křik se rozléhá
a přes zavřená ústa
jen taková maska
s namalovaným úsměvem
pro potěchu cizích očí