Vypnutý Napořád
VYPNUTÝ NAPOŘÁD
kam se ztratil
dnešní obzor i se sluncem
kam dojít ještě se dá
než ve tmě budu
bloudit v kruhu
a hledat sám sebe
třeba oheň rozdělám
a ohřeju se
když ten chlad kolem mne
obklopí zase
moje staré tělo
v duši bych chtěl
najít trošku řád
hlava bláznivá
nechce se zastavit
a myšlenky mi dává
na zlatém podnose
a já místo nechat je být
musím se jimi zabývat
tak plyne můj život
v pokušení a hanbě
když mám pocit
něco bych měl
nějaká přání ostatních
splnit zase
vždyť všechno
kolem je spojené
a já součástí byť nedobrovolně
okolního systému
tak si tu žiju
dokud nezamrznu
budu muset zase
najít své ztracené
dávno odnesené dětství
roky běží do neznáma
a já s tebou za ruku
kráčím pořád
až je to k neuvěření
přitulený k lásce
kterou často míjím
a zapomínám na ní
jaký jsem byl
a jaký mohu být
když sudičky dovolí
v příštím životě
nadechnout se víc
a ještě být svobodnější
než do teď jsem byl
nesvázaný pravidly