Vyznávám ti lásku
VYZNÁVÁM TI LÁSKU
slunce mi zas
ozáří sněhovou pláň
až oči zabolí
v mém srdci všechno je
krása i kvítí
vidím tě stát
kdesi v dálavách
v očích pár perel
zmrzlé slzy
však co cítím já
kdo vezme mi
v ledu i sněhu
stále mi blízká
i v srdcích vánice
kolikrát byla
a přesto všechno jest
to co mi dáváš
nejvíce ze všech
co svět mi ukázal
hra osudu
její zvláštní jména
umazán vinou
když zatáhl jsem tě
do svých divných her
však stále mi bližší
tak to všechno je
touhy i lásky noční
drcené přes mříže
v žihadlech co mi dává svět
zase přijímám
i ten starodávný jed
v tvém náručí vidím
co všechno je svět
čistota potřísněná vinou
kde v mojí mysli
bere se právo
tak moc po tobě toužit
chci tě moc
lásko má snad to víš
v každém mém slově
v každém hloupém verši
stejně jsi ty
po kolenou se plazím
před světem
před osudem i bohem
ještě mi ji neber
mojí něžnou drogu
v čem všem je
lze nalézt naději
než oči přivřu
a bílí sníh
mě odvádí do dáli.