Vždy Něco Ztrácíš
VŽDY NĚCO ZTRÁCÍŠ
kdosi mi klepe
přes okno zvenku
touží se dostat
do mé duše
chce se vetřít
do mé přízně
a soumrak mu pomáhá
otupit mé smysly
jestli ten host
tak drze vejde
co zabrání mu
nezničit mou víru
kdosi se snaží
vnutit se do mých snů
nechat jen něco
co nelze si vzít
čeho se nezabavím
ani při úplňku
ten nezvaný host
trhá mé nitro
na tisíce malých střepů
které ti způsobí
jen další bolest
jestli si pro mne přijdou
kdo jim zabrání
uvěznit mne
v síni všech omylů
hříčka přírody
tou stal jsem se
narozen z ničeho
a odcházím pomalu
do tajemných končin
to co tu píšu
za chvíli zmizí
zbude jen pocit
marnivost a víra
snad dopadne to
na úrodnou půdu
snad má slza
zalije semínko naděje
a to s novým ránem
zase krásně vykvete
věřím a doufám
schoulený pod dekou
další noc skončí
a já nebudu se bát
vystoupit do světa
který se probouzí
který se ještě nepozná