Vzpomínky Na Přítomnost
VZPOMÍNKY NA PŘÍTOMNOST
poznal jsem tě dávno
ještě jako sen
řeklo ti mé srdce všechno
nikdy nebyl jsem pochopen
něco mezi řádky
něco v lásce hluboké
tam všechno je krásné
vítám tě domove
na skalách pár stromů
a dolů prudký sráz
kolikrát jsem šel
cestou nahoru
a padal prudce dolů
tvá náruč mě dnes vítá
já patřím jenom tobě
jsi žena nekonečná
bez břehů jako moře
a tvé oči
nádhera nepopsatelná
já čekám na další schody
a nebe je blíž
polibek pod stromem
a na louce jíst
ty sladké hrušky
co natrhal jsem srdcem
pro tvá ústa
barevná jak listy jeřabin
nebuď smutná dnes
ani jiný den
jsem tvůj blázen
konečně pochopen
i tahle báseň patří
do mozaiky osudu
a návrat do světa
kde byl jsem pro tebe
stvořen už tolikrát
neptej se na hlouposti
nech své slzy spát
já znovu narozen
pořád tě mám rád
každé další ráno
zase nový začátek
ještě kousek půjdu s tebou
a čeká nás zase další
i v něm budeme spolu
jako nebe a mraky
pořád blízko jeden
tomu druhému
v srdcích tlukoucích