Za letu se topím
ZA LETU SE TOPÍM
ve světě za víčky
procházím se nahý
s rukama podél těla
s vidinou lásky
nepopsatelné co cítím
i básníkům dochází slova
propadl jsem zvláštní lásce
je mě plná
vidím tě jako slunce
co hřeje mi tvář
jako měsíc co svítí mi
na cestu znovu a zas
vidím tě jako vodu
co omývá mi tvář
vidím tě jako ženu
která jediná
umí nový život dát
vidím tě jako hvězdu
co padá abych
si mohl něco přát
vidím tě jako mlhu
co říká ztrať se ve mně
vidím tě jako louku
co volá a křičí přilehni ke mně
vidím tě jako sám sebe
v zrcadle věčnosti
ano ty máš mou tvář
mou duši a mé srdce
vidím tě jako ptáka
jenž v letu brečí
sebe jako past
co na tebe líčí
sobě mé zrcadlo
všech tužeb a doteků
sobě zrcadlo
co není zrcadlem
mé druhé já
dvojče ztracené při porodu
jsi lepší než já
v mnoha dlouhých ohledech
neumím a nechci se tě vzdát
dokud mé tělo
v tomto a příštím životě
nepodlehne té zákeřné chorobě
nevím jak ji nazvat
choroba zvaná MY
nastavím svojí hruď
zde do srdce znova a znova bodni
tak jak to děláš každou vteřinu
jak můžu to vydržet
tělo i duše
žijí si svůj život
který já neovlivním
neřídím a vedou mě kamsi za tebou.