Za Zdí Světa
ZA ZDÍ SVĚTA
mám tmu na jazyku
cítím její chuť
všechno co má
dává mi dnes
do hrníčku s mráčky
její černá barva
kafe mi připomíná
zamíchám hvězdy lžičkou
ve víru se ztratí
já vrátím se na cestu
kde tolikrát jsem byl
polibek na tvář
a už zase utíkám
do města bolesti
kde zase tě potkávám
než nebe se rozpustí
než všechno kolem nás
tak nádherně zmizí
a jen vesmír pohltí
co zbyde z nás
ty má vílo
až nebude vůbec nic
myšlenky ani tělo
ani naše srdce víc
jen čistá energie
konečně doopravdy
stane se má touha
totiž spolu jediným
nekonečným tokem budeme
a už nikdy se nestane
že bychom zabloudili
ztratili se v sobě
má jedinečná krásko
ty věříš mi
a já věřím tobě
můžeš být světem
jako já tvým
každičké ráno
se svatozáří vstávat
rozemlít svůj strach
a jen jeho kousky
z dlaně po okolí
navždy už rozfoukat
nevěřím zlodějům srdcí
vracím se do nevinnosti
a pak se stanu nebem
každičkou hvězdou
i překrásným měsícem
budu rozdávat lásku