Zapomenutá Symfonie
ZAPOMENUTÁ SYMFONIE
neumíš vnímat
krásu okolního světa
jen pod víčky
máš ten svůj sen
skrze prsty hledíš
a nečekáš lepší svět
já vůbec netuším
co děje se uvnitř
proč má nálada
tak strašně kolísá
proč podávám se smutku
a proč se chci
se vším vůkol
neustále prát
dostal jsem povahu
do vínku takovou
a neumím rozeznat
co je správné
a co mne bolí
hledám záchytné body
v slzách ostatních
možná pak vypadám
jako ten bezcitný
a přesto dívám se do očí
tak strašně rád
hledám co je za nimi
čím vším mohl bych
obohatit své já
bojím se opravdu
někdy mám tak strašný strach
že budu rozebrán
na tisíc kousků
nezbyde ze mne nic
ani hromádka prachu
stejně nedává mi to
právo děsit ostatní
tak na mou duši
chci být lepší
jen nejde mi se
nějak změnit
neumím zapřít
co doopravdy jsem
odkud přicházím
a kam vedou mne kroky
podél všech stavení
až někam do světa
někam kde není nic
jen prázdný prostor