Zastavte Na Konci
svého lepšího já
dobrovolně jsem se vzdal
každá báseň horší a horší
kdeže je ten ráj
vysněné peklo
a nic mezi tím
jen dva póly
na přežití dní
nějak málo zdá se mi
ve dveřích stín
ten co už odchází
ve věčném tichu
plný hnisu a bolesti
bez šance na záchranu
počítám na kalendáři
kolik ještě let
nepřijde doba ledová
než pohltí slunce
co mne zahřívá
než promění se srdce
ještě teplé a tlukoucí
na kus hmoty
s chladným povrchem
tak budu se dívat
kolem sebe dál
však oči nevezmou
už žádný vjem
vyhaslé sopky
co už strach nebudí
ani malá jiskra
nebude v nich
tak cítím se poražen
celým svým životem
celou svou bytostí
navždy zatracen
spolu na jednom loži
schoulení do klubíčka
každý svůj život
z úst vypouští
s tím vlhkým dechem
v příbytku světa
za chvíli další klapka
nového světa
tak dohrajme život
jak asi jsme zvyklý
není nic víc než polibek
a už se dusím
nemohu uniknout
svým stínům