Závist Všedních Dní
ptáci v letu
anatomie pohybu
jediné ráno
kdy nechce se spát
s víčky zavřenými
otvírám novou stránku
nadpis a prostý text
tak vítám ráno
do mého sešitu
napiš dnes osude
co všechno se stane
já přijmu sám sebe
v otevřené náruči
dej mi prosím vědět
jak jsem zhřešil
když narozen pod nebem
které přináší déšť
a vláhu všemu
až ucítíš ten dotek
od věčnosti kolem tebe
prožene se po tobě
jen závan mrtvých duší
a pod husí kůží
která bude na těle
na chvíli se zastavíš
a jen vystrašeným pohledem
budeš se snažit
pochopit to neznámé
mrazení v konečcích prstů
já chci dát na oltář
své lásky
moje klidné tlukoucí srdce
na hladině vlnky
po hozeném kameni
až do nich zrak
tak pevně zabodnutý
nechci se hnout
a cítit bolest
která mne ničí
uvnitř roztrhán
na tisíc kousků
skládám svou mozaiku
zase dohromady
ať mé očí změní se
z pohledu krasohledu
jen do barevné duhy
neuspořádaný svět
poskládám zpátky
i když nerozumím mu