Zbloudilý Nalezenec
ZBLOUDILÝ NALEZENEC
jak se mám smát
když úsměv mi ztuhl
když všechno kolem mne
krouží tak tiše
polibek do vlasů
to mám tak rád
přivinout tě k sobě
a nechat vítr venku
za okny klidně vát
sníh už se rozpustil
malý chlapec nad ránem
svou láhev upustil
teď už můžeme snít
a já v tobě budu
zase tak rád přebývat
neztrácet nit
a plout jen tak dál
do světa kolem mé hlavy
vlnky na povrchu
jsou někdy silné
jako spojení nás dvou
hledím z přídě
své bárky plující
jak opilý námořník
sleduji maják u břehu
a přesto se mi vzdaluje
nikdy ho nepotkám
i když jeho světlo
pořád před přídí vidím
do kožíšku se zachumlám
a budu tu spát
čekat na další zázrak
a on se dnes koná
půjdu se schovat
pod střechu chatky
kterou jsem z rozmaru
a s láskou k tobě
za svou pojal
teď na břehu veliké řeky
sedím v klidu stromů
a házím žabky
přemýšlím nad slovy
která nejdou vzít zpět
láska a drzost
jsou mi tak vlastní
do pohárku víno
a upíjím svou krev
jako největší labužník
prstem do bláta srdíčka kreslím