Žebrej Pořád Dál
ŽEBREJ POŘÁD DÁL
ta melodie
která v hlavě zní
co přinesla smutek
do výšin tvých
co zpíváš si ji
i když bys neměl
tak daleko a pořád sám
opuštěný sebou
mladý i starý
nemocný i zdravý
na čele nápis
kde všichni si můžete číst
stále dokola
o všech tvých
utrpeních i strastech
chce to trochu zrychlit
rytmus srdce
trošku namáhat svou tvář
ve všem co tu máš
opustit co stahuje tě
do hlubiny emocí
na chvíli se nadechnout
nad temnou hladinou
a nechat tu vodu
po tobě jen téct
dívat se na prsty
jak je slunce vysouší
než všechno se vrátí
zase do svého
a ty budeš nijaký
jen unavený muž
který vzpruhu potřebuje
stále víc a častěji
co nedokáže už vidět dál
než na roh ulice
která je ti nejblíž
který ztrácí smysl pro humor
když si připadá opuštěný
každý den pomalu
a jistě spěje
zase ke svému konci
a po něm nic
po něm jen tma
i za tvými víčky
a jestli přijde sen
je to dar nebo trest
v jediné větě
vyřčeno navždy vše
a přesto zapomeneš