Žít V Nebezpečí
ŽÍT V NEBEZPEČÍ
zase jen slova
co plní mysl
na papír se dostávají
za nimi něco zvláštního
co víc už není
vyrostl si do nebe
jako nějaký strom
tvá koruna místo hlavy
tisíce listů myšlenek
co všechno jen tíží
v lásce lehký pokrytec
a věčný prospěchář
a pak se divíš
jak moc se nemáš rád
až dojdu na scestí
kdo podá pomocnou ruku
kdo mě ještě zachrání
copak nemůžeš říct jen tak
jsi všechno a přesto nic
jen vítr vezme tě někam prč
sluneční záře
a všechno tohle je jen hra
život smrt narození
jak jsem už psal
na další křižovatce
zase nové nebezpečí
které neumíš v hlavě zpracovat
a srdce nerad posloucháš
když táhne tě od všeho pryč
v tvé zlaté kleci
cítíš se přeci nejlíp
a tak kde všechno
protíná se s nekonečnem
kde dotýká se duše s vesmírem
je všechno tak zvláštní
a magická noc
dodá ti sílu
mluvit o všem
co uvnitř sebe
a vítr co cítíš
je plný něčeho
co nikdy si nepoznal
a můžeš prý něco změnit
šeptá ti neznámý hlas
co v hlavě se objevuje
stále naléhavěji
a teď všechno seber
co zbylo po večírku
a můžeš jít do světa