Život Bez Hlavy
ŽIVOT BEZ HLAVY
s hlavou těžkou
kterou držím v dlaních
všechno krásné
o lásce vždy psané
s člověky se někdy míjí
ruce kdesi propletené
zapadlé v cizích kapsách
o tvé kráse
písně srdcem psané
do noci nekřičím
uvnitř svého klidu
tam kde je prý ráj
stříhám kousky svého srdce
na pouhý jen cár
všechno nikdy nevyřčené
kousni se jen do rtů
k čemu jen to souznění je
slyšíš stále z davu
na okraji společnosti
tam je moje místo
žádné lidské gesto
nenavrátí mě zpět
v lásku jako jedinou
stále tiše věřím
však ptám se svého odlivu
zda říkat ti to mám
stejně jako slova lásky
které vítr z úst mi vzal
ještě jeden řádek
plný citu zasadím
malé klíčky naší lásky
velký požár touhy
zase těžce spálí
než nové ráno
probudí se svítáním
básně nehtem vyryju
do stěn své hlavy
své vlastní sny zabiju
i tak přeci dá se žít
co uvnitř tebe
plného jest
co komu do světa
v němž místo tvé
a lásky plné pohárky
schovám někam pod polštář
že tebe miluji
koho to jen zajímá
mám se někdy prát
nebo jenom čekat
věčná života dilemata
chci se pírkem, stát
a tiše padat k zemi
s jeho krásnou lehkostí
kdyby hlavy nebylo
už nebude neštěstí