Život Ve Smrti
ŽIVOT VE SMRTI
na hlavě mokrý šátek
hlava se mi točí
po nočním flámu z nebes
náhle kocovina z lásky
lehounce přichází
a všechno pevně svírám
ve svých dlaních
lásko má v nekonečnu
kde se světy sbíhají
na kružnici světa
náhle nejsme opuštění
polibek blázna
ať všechno se směje
kam dojdeš s pravdou
kterou v sobě neseš
minulost i budoucnost
ztracené lidské duše
já nemám chuť
utíkat zběsile
sám před sebou
do světa bez lásky
jediné v co dá se věřit
je slunce na nebi
falešné jistoty
na odiv postavený dům
jen místo oken lepenku
ať nikdo dovnitř nevidí
a básníci i zpěváci
pro zlost všem
chtějí nás stáhnout
blíž ke hvězdám
a já se ani neptám
komu co patří
až dojdeme ke hvězdám
kde lidi se bojí
budeme opravdu sami
s horkými rty
líbat se navzájem
asi až do smrti
která je jen novým začátkem
a každičký den
zanechá stopu tvou
na této zemi
i když ukrytou pod slupkou
a tak se podívej
do svých krásných dlaní
co vidíš na své
tenké čáře života
snad jen láska
zrcadlí se ti v ní
stejně jako v očích
těch bezedných tvých