Žízním po lásce
ŽÍZNÍM PO LÁSCE?
co člověka nutí
stále opouštět a zraňovat
ubližovat ostatním
ubližovat sobě
v kráse vlastních myšlenek
nemyslíme na ostatní
zraňujeme nejbližší
hledáme pomoc od cizích
nevěříme v lásku
nevěříme ve vlastní srdce
jsme vzdálení
vlastně tak cizí
míjíme se na ulicích
pod stromy
nehledáme útěchu v lesích
spíše se díváme na dno sklenic
špatně se poslouchá pravda
nejhůře od cizích
už jsi mi vzdálená
už má touha umírá
stavím ji hrobku
nebude z mramoru
podívám se do zrcadel
potom přemýšlím
byla jsi mi vším?
nezmění se nic
ani já už se za tvým stínem neotočím
co bude za pár dní
co za měsíc
netrápila jsi se nikdy jako já
a teď o mě stojíš?
divná je tvoje láska
nebo snad jsem divný já?
samé otázky do tmy pokládám
nádherné a milé ticho je mou odpovědí
ve větru vlasy se vlní
sám mám v sobě zmatek
chci obejmout neznámou
kterou tak dobře znám
chtěl bych ji pošeptat slova plná něhy
a ona je mi tak blízká a ví
že to nikdy neudělám
budu zakletý a prokletý
přesto šťastný bez koule na noze
náhle je můj svět
tak moc moc barevný
nedívej a nepros
nejsme si souzeni
zmatená báseň
je křikem raněných ptáků
přehlušena
měj se krásně má dávná lásko!!