Zloděj Myšlenek
ZLODĚJ MYŠLENEK
v nejvyšším patře
našeho vědomí
sídlí kus našeho já
všechno kolem něj
prázdné a zbytečné fráze
než půjdeš do dveří
a otevřeš kus sebe
pod dekou ze saténu
s velkým dalekohledem
očekáváš toužebně
světlé zítřky
nad vycházejícím sluncem
mlžným oparem
zastřená tajemství
kde tvoje duše
teď zrovna je
když už si nevěříš
na dno svých sil
do nebezpečných vod
svého světa
vede tě právě teď
ta správná cesta
strachem sevřená tvář
do tunelu bez světla
nevstupuje se snáz
jak daleko dojít
bez opory hlavy
když srdce splašeně
tluče do rytmu
neznámé písně
jen k tobě spočinout
na záda si dej
ten největší batoh
na každý hřích
bude se hodit
věřit tomu
kam doopravdy patříš
jsi dítě vesmíru
nepatříš nikomu
jen sám dobře víš
kam hlavu na noc
vždy můžeš složit
beznaděj s nadějí
na lepší ráno
objetí nebolí
a dává nám sílu
na nový den
na nový začátek
na krásný sen