Zmatená
ZMATENÁ
ucítil jsem tvou vůni
náhle a bez varování
potopil se do hloubky
bezedných propastí
jen mlsně olíznu si rty
při myšlence na tebe
kopytem zadupu
kousek trávy pod nohou
co stalo se mi osudné
jenom své snění
na kříži přibité
ve větru vanoucí
přikryji se s láskou
jakou dala bys mi ty
usínat pod peřinou
z lučního kvítí
jen na chvíli ve své dlani
stisknout dotyk věčnosti
cítit jak v ruce pálí
jako dar pekelný
přesto nepustit
co není mi cizí
kolem tvé duše
i kolem srdce tvého
utahuji smyčku katovskou
však ponořen pod vodu
ještě bublinky pouštím
vynořím se pod ledem
tam blízko touhy tvé
přes ledovou vodu rozpálen
hoří mé tělo
jako svíce
to abys cestu ke mně
našla beze strachu i spěchů
stojím tu pevně
na svých nohách
srostlých se zemí
vytrhnu i s kořeny je
až poběžím za tebou
všechno co bylo
už dávno se mění
jako každý den
nikdy není stejný
s bolestí hlavy
pár prášků do pusy
zapiji vínem červeným
tu rubínovou barvu
co vzpomínky volá
vždyť co jsem chtěl
tebou se stalo skutečností
své slzy osuším
vždy jen do tvých dlaní
má lásko ve větru.