Změny Mezi Staletími
ZMĚNY MEZI STALETÍMI
slunce mezi mříže
do tvé cely svítí
do tvého vězení
které postavil sis dobrovolně
kolem sebe
jako svoje bezpečí
po chodbách těžké kroky
tvých hodných bachařů
co hlídají tvůj život
od všech těch hříchů
všichni ti hlídači
stále noví a stále stejní
jen tvoje myšlenky
nedovolí ti klidný spánek
nedovolí ti se uvolnit
jen oni dávají
krmi pro tvou hlavu
jak rozlomit mříže
jak poznat neřesti
když všechno je tíže
co drží tě při zemi
když srdce se vzdá
tak nezbydu už nic
co by mělo sílu
tohle všechno zastavit
a vystoupit někde
kde je věčný klid
třeba někde v přírodě
kde máš to tak rád
čichat hustý les
projít až do nebes
kde je ten klid
kde všechno máš
hojnost jídla pití
kde myšlenky nemají
zahalenou černou tvář
a kde ptáci zpívají
jen ulehnout na měkkou
travnatou zem
a oblohu pozorovat
jen skrze koruny
těch starých stromů
které už vědí víc
než nám lidem
mohlo by se zdát
jsou moudré staletími
co rostou si
stále na tom stejném místě
které se však časem mění