Změti Čar
ZMĚTI ČAR
jediný dotyk snů
na své tváři cítím
jen tvou lásku
na svých rtech vnímám
tak strašně intenzivně
skočím do řeky
popluji do neznáma
jako malá loďka
co kamenům se vyhýbá
jestli mne strhne proud
přiznám se dobrovolně
jemu se podám
nechť strhne mne sebou
však srdce i duše
zůstane navždy svobodná
jak jen umí být
pohlazení ve světě
který je pro mne
určitě stvořený
vždyť v něm jsem se
přeci dobrovolně
a bez mučení se narodil
našel si v něm tebe
nerozlučnou část
mého vnitřního já
až budu tě držet
za tvou ruku
budu vědět zase
jen víc a víc
jak láska je hluboká
jako tvé oči
které mám tak rád
osuším tvé slzy
když na chvíli
zatemní tvůj smích
po kolena ve vodě
brodím se dál
každý říká
tahle cesta je zlá
já ale věřím
dovede mne jednou
za mou láskou
za stromy schovanou
do tvé náruče
ke tvému snění
když mi to dovolíš
rád se přidám
ať co je nám společné
nezmizí v době kolem nás