Zpovědnice
ZPOVĚDNICE
jestli se bojíš
co přinese ti osud
neschovávej hlavu
jako pštros do písku
spíš svému srdci věř
bolest a tíseň
co v sobě máš
nechej klidně
rozplynout se ve výšinách
tam kde se mění
všechno jen v prach
kde nedá se prý žít
klidně někdo říká
jako by on mohl
všechno v sobě
rozdat ostatním
nastavit jim pravidla
jako vždy se ptát
a nechat se ukolébat
v cizí zemi žít
ne podle svých pravidel
jen těch vnucených
popluj se mnou
na moři osudu
tam kde splyneme
zase jenom spolu
vždyť všechno jsme my
láska i souznění
tíhu svých dní
ponesu si sám
toužím se rozdat
jen kdyby strach
nestáhl mne do hlubin
skočit z mostu do vody
klidně se utopit
nenechat tu nic
co by připomnělo
že jsi tu kdysi byl
nadechnout se nad hladinou
a výdech nechat
až rybám dole
k tvým nohám položím
ten svůj divný svět
co s ním asi uděláš
když víc nahý
už neumím nikdy být
otevřený se vším
co jsem byl
a jsem já