Zrcadlo Do Duší
ZRACDLO DO DUŠÍ
vidíš světla v dálce
to město umírá
po dlouhém dni
za okny se záclonami
svůj život prožívám
a okna špinavá
už nikdo neumývá
není komu mávat
jen návraty domů
do ještě zatím tepla
pak zavřu dveře
setřesu ze sebe
tu tíhu věčného světa
tu bolest z lidí
co v sobě mám
ulehnout do postele
a strašně dlouho spát
vidím tě tolikrát
ve všech zrcadlech
jsi mi tak podobná
strach chtít víc
než co už mám
vždyť víla bude vždy
zase jen vílou
a já v tvých očích
tu divokost stále vidím
ať jsi navždy
sama sebou
ať semnou nebo sama
kočár může být i pro dva
tou cestou bez mapy
vždyť jsme tady
úplně první
chodící turisti
mám touhy vlka
přitom jsem spíš
poslušná ovečka
jen ty mne znáš
jen s tebou se nebojím
že smečka mne rozsápá
má krev zatím tak teplá
oči už otvírám
za oknem tma
je večer nebo ráno
jaký je čas
když mne nezajímá
slzy na tvářích
usychají zase
a je po nich slaná čárka