Zrcadlo V Sobě
ZRCADLO V SOBĚ
slyším ptáky zpívat
nad touto zemí
klidné krásné ráno
nemá žádné snění
oči otevřené
přesto nic nevidí
a cit v konečcích prstů
také je ztracený
popros sebe
o věčné odpuštění
když se ti ho nedostane
čí vina to bude
komu vynadáš
a jaká bude zpověď
stejně netušíš
mým plné plíce vzduchu
přesto je mi na omdlení
nedostává se mi
pozornosti i něhy
sám sebou jsem
navždy už opuštěný
nemám chutí více
jen tak koukám
ztracený v myšlenkách
které do své hlavy
stejně nevolám
už nechce se mi psát
jen další a další
zbytečná slova
chci ti dát lásku
ta je přeci věčná
ta nemá strach
ani nepíše své příběhy
nijak jinak
tak moje krasavice
z jarní rosy zrozená
dívám se ti do tváře
i když jsi znavená
už dávno spíš
přestože slunce ještě
nenavštívilo jinou zem
a tak u ohně sedíme
přesto se neohřejeme
když chybí nám objetí
tak podám ruku do tmy
jestli se s tvou spojí
pak náhle umlkne
svět kolem nás
a my s ním