Ztracený Nadhled
ZTRACENÝ NADHLED
jaké jsou tvé oči
asi dneska zbarvené
snad trochou štěstí
snad ne všudypřítomným smutkem
jeden krok
nad propastí uděláš
a strach z výšek
náhle divně překonáš
kdo dokáže zastavit
potom ten volný pád
když dno se blíží
rychleji a rychleji
než by si člověk přál
ticho tě obklopí
a světlo nepřijde
tisíce podob smrti
jen na tobě je
jakou si vybereš
kráčej hlouběji
do svého nitra
na konci cesty chvíle
která tě vítá
taky další forma
mozkové smrti
ve stáří zapomeneš
na všechno co bylo
jen paměť zaznamená
úryvky básní a slov
posaď se ke mně
a povídej mi ještě
jak bylo ti včera
jaký pocit na rtech
lásko moje
zase máš
až bude tu klid
a kroky se rozezní
i když nejde nikdo
až zarazíš se ve tmě
uvidíš svůj temný stín
jak kráčí ti vstříc
copak asi bude ti chtít říct
vždyť o něj nestojíš
tak proč se vtírá
copak nejsou jiné možnosti
jak přemoci své temné já
budeš se muset
smířit s jeho přítomností
a tak vidím sebe
zase jsem smutný