Ztratil Jsem Křídla
ZTRATIL JSEM KŘÍDLA
tam kde bude slunce
vycházet nejčastěji
třeba v tvém srdci
na kolenou prosím
o trochu živé vody
než zase usnu
a půjdu navždy spát
musím se probudit
a vidět svět zase
krásnější a čistší
než ho ve vzpomínkách mám
chci otevřít oponu
svých zavřených očí
srdcem vnímat krásu
kolem sebe
napsat o ní báseň
ponořit se di nitra
do hlubin a zátočin
mojí zvrhlé duše
dám na talíř dnešní oběd
a zadívám se na nebe
uvidím hvězdy i slunce
měsíc i mraky
můžu si povzdechnout
když přikován jsem duší
opět jenom k zemi
co brání mi v rozletu
když všechno je relativní
i já mohu mít křídla
když sám sobě uvěřím
na další den
nakreslím si obraz
abych ve vzpomínkách
zůstal mi uchován
ten dnešní den
ve kterém zrozen i zatracen
zase byl jsem
pohled do očí
tím nikdy nic nezkazíš
třeba se dostanu
ještě trošku hlouběji
do posvátné světnice
našeho krásného souznění
a tam se rozdáme
rozložíme na částice
a společně znovu vznikneme
už jenom jako
jedno tělo i duše
jako celý širý vesmír