Zvláštní To Den
ZVLÁŠTNÍ TO DEN
jak to všechno cítíš
jako mravenčení v prstech
to vzrušení z neznámého
když do jeskyně vcházíš
když objevuješ tajemné
co má být objeveno
vítej ve svém nitru
na procházce významné
obházíš už řadu let
všechno to podstatné
jen abys nemusel
zabývat se důležitým
co touží po tvé pozornosti
až dopíšeš román duše
ještě srdce zbývá
vezmi bílý ručník pevně
než do ringu ho hodíš
a všechno kolem oněmí
slova už jsou zbytečná
a ty se utápíš
v přívalu nečekaného
výčitek i slz
nakonec i láska
vypluje tu napovrch
neříkej už nikdy více
jak je všechno zbytečné
tohle bylo jednou dáno
v tvém osudu
a teď to jen nalézáš
vystoupím až na konečné
dříve stejně nejde to
musím slyšet zpívat múzy
ten přitažlivý hlas
ještě není třeba
potlesku ze slušnosti
ještě stále musím
kráčet v proudu nadějí
chyť svou zlatou rybku
pevně drž jí ve svých dlaních
ale neubliž jí
jen říkej všechna svá přání
a vidíš kolem sebe
jak dějí se zázraky
co jiného ti vykouzlí
úsměv na tváři
a můžeš třeba chvíli být
taky trochu šťastný
a vidíš nebe otevřené
každý do něj může vstoupit