Zvonkohra
ZVONKOHRA
letní dlouhé lásky
jako jejich dny
touhy spojené
v nekonečném souznění
když za ruce spolu
tak nádherně se držíme
když své touhy
které máme společné
nás krásně nesou na vlnách
když ještě těsněji
k tobě se tisknu
abych ztratil dech
a hned potom i hlavu
abych své srdce
nechal tlouci
tak strašně rychle
abych věděl navždy
ke komu já patřím
lásko moje toužebná
tebe jsem si našel
tebe mám v dlaních
a mezi prsty protékáš
stejně mi neunikneš
tebe jsem si našel
v davu velkém
který naše sny
přenesl na červený koberec
usměj se víc
dneska mezi hvězdy
patříme i my
naše herecké umění
opravdového života
není vlastně žádný dar
jen v sobě být
a umět se milovat
tvé oči schované
za záclonkami řas
někdy tak vlhké
když ubližuješ si
tak uteč ke mně
já tě k sobě schovám
nikdy už tě nedám
jsi jenom moje
a svět mi tě dal
zcela bez boje
a úplně dobrovolně
vždyť tak to má být
najít své druhé já
a s ním navždy jít