Zvu Tě Do Divadla Přírody
ZVU TĚ DO DIVADLA PŘÍRODY
v ruce jsem svíral
maličký kus srdce
když jsem se probudil
zase jinde
přesto blízko tebe
když nad hlavou
to slunce vychází
já v trávě si ležím
počítám mraky
jejich oblečení roztrhané
cáry bílých šatů
vlají za nimi
ve větru letním
tančí si po obloze
vidí zem z výšky
s tím stéblem trávy
jenž mezi zuby drtím
skrze tu krásu
vnímám náš svět
vím přijdeš ulehnout
za chvíli vedle mne
to divadlo lásky
vnímání léta
když slunce bez brýlí
nad hlavu stoupá
to aby ohřálo
unavenou zem
odhodím peřinu
pojď se mnou ven
na okno klepe si
láska naše povětrná
přinesla ze světa nám
to co se nevrací
tu náruč plnou květin
co rozhodí mezi nás
z těch barev kvítků
zatočí se zrak
vezmu je do dlaní
do vlasů s něhou je dám
schválně jestli
budeš se smát
chytíš mě za ruku
povedeš dál
vždyť den dává tolik hříchů
polibek za polibkem
zasypu ti tvář
musíme vstát a jít
na druhou stranu
vždyť večerní návrat
slunce do horizontu
chci vidět zase s tebou
má lásko jediná
než usneme
spolu a každý zvlášť