Tak Trochu Šílený
TAK TROCHU ŠÍLENÝ
kdo ti dává do rukou
takovou náruč květin
motýlí louku
jako pastvu
pro tvé oči
jestli už věříš
všem těm slovům
co z nebes ti padají
a vnikají do těla
kde tak často se usídlí
jestli je všechno špatné
v co potom věřit
a já v nočních diskuzích
ptám se všech
má cenu se ještě snažit
jen ticho místnosti
je mi odpovědí
a přesto zatoužím
držet tě v náručí
něco smysl má
třeba láska naše
tolikrát vyřčená
tolikrát prokletá
ale navždy jen naše
souznění pod stromem
který není plný hříchů
jablko klidně utrhni
stejně nedá ti
navíc žádné poznání
u božích muk
rozhlédni se klidně
můžeš i modlitbu
od srdce říct
v zajetí starých stromů
tak velkých a dokonalých
budu to šeptat
do ucha láskyplná slova
co dají ti ten pocit
alespoň na chvíli
že patříš ke mně
a svíce dohoří
a místo světla
bude jen tma
neuvidíš už ani svůj stín
a všechno se na všechno podobá
je to tak stejné
a přesto strach
z té černé tmy
v sobě si neseš