Dravá Řeka
DRAVÁ ŘEKA
uvězněn v kruhu
motám se od začátku
a stále vidím konec
jen tak si přežívám
pod deštivou oblohou
dívám se na hodiny
poslední spoj
v nenávratnu zmizel
a to co zbývá mi
není moc k chlubení
jestli jsem chyboval
pak je to lidské
jestli jsem dokonalý
necítím se bohem
kde pořád se skrývám
sám před sebou
nemám chuť přemýšlet
nad novou ztrátou
a oheň dohoří
co zbude mi potom
dám ti do dlaní
jedinou perlu
co v moři jsem našel
cítím se opuštěn
přesto plný lásky
cítím se unaven
a nemám vzpruhu
tak jestli mi rozumíš
pak je vše v pořádku
nerozhodný zapomenutý
na kraji silnice
a kdo utiší
mou touhu po něčem
a slunce nevychází
zase dnes z pod mraků
a tak se dívám
jak vody dál plynou
a tak se mi někdy
tak mocně stýská
když telefon mlčí
a já na něj tak čekám
a nakonec nebude nic
jen hradba ticha
můj výhled z okna
vlastně jen mříž a cela
odsouzen na doživotí
v tomhle vězení
kde současně jsem
strážcem i odsouzeným